= návrat lesních porostů založených výsadbou či výsevem na plochy původně osídlené lesy.
Před příchodem člověka pokrývaly lesy asi 50 % souší na celé zemi. Tak, jak se člověk postupně měnil z lovce v zemědělce a stoupal počet lidské populace, stoupal i tlak na lesy. Ty postupně ustupovaly polím a loukám a to ať již těžbou nebo vypalováním. V současné době lesy pokrývají už jen přibližně 30 % souší.
V Evropě nastalo obrovské odlesňování již ve starověku. Například v období antiky, tedy starověkého Řecka a Říma bylo v důsledku masivní stavby lodí odlesněno v podstatě celé středomoří.
Africký kontinent zažil nejvýznamnější odlesňování až v průběhu 20. století. Koloniální správu zajímalo jednak dřevo, jako jedna z hlavních surovin, jednak půda pro rozvoj farem. Dalším z důvodů odlesňování je tzv. toulavé zemědělství prováděné místním obyvatelstvem.
Trendy v současném světě jsou velmi rozdílné. Zatímco ve vyspělých státech vlivem zavedení nových intenzivních technologií v zemědělství plocha lesa neustále narůstá (není potřebná tak velká výměra polí a luk), v chudých státech Afriky a Jižní Ameriky pokračuje masivní odlesňování. I zde, tedy v tropických oblastech, však již byla realizována celá řada zalesňovacích projektů. Odhaduje se, že celková plocha lesních plantáží v tropických oblastech v roce 2000 byla asi 190 mil. hektarů. Celá řada výsadeb byla provedena i v Demokratické republice Kongo, některé však vlivem válek byly opuštěny a zpustly.
Samozřejmě, že žádný uměle založený porost nemůže v žádném případě nahradit úžasnou variabilitu původních pralesních společenstev. I tak však trvale udržitelné lesní hospodářství kromě produkce dřeva nabízí obrovskou škálu environmentálních a sociálních služeb.
Pro založení nových porostů je využíváno hlavně rychlerostoucích dřevin. V Africe se jedná hlavně o dřeviny rodu Pinus – karibské borovice (Pinus radiata, Pinus caribaea, Pinus elliottii, Pinus patula aj.) a dřeviny rodu Eucalyptus – (Eucalyptus grandis, Eucalyptus deglupta a další). V dalších tropických oblastech se masivně ještě vysazují dřeviny rodu Acacia a hlavně Týk (Tectona grandis). Další plochy osazené stromovými druhy jako olejná nebo kokosová palma, kaučukovníky apod., které jsou také pěstovány na lesní půdě, nejsou většinou považovány za lesní porosty.
Pozitiva hospodářských lesů pěstovaných v tropických oblastech:
- Produkce kvalitního, snadno technologicky zpracovatelného a lépe dostupného dřeva snižuje tlak na těžbu dřeva v původních pralesních porostech.
- Široká škála pozitivních environmentálních dopadů – půdoochranná služba, zadržení vody v krajině, ochlazení území a mnoho dalších.
- Pozitivní sociální dopad – tvorba pracovních míst, rozvoj infrastruktury, služeb, škol apod. v odlehlých oblastech.
Negativa hospodářských lesů pěstovaných v tropických oblastech:
- Chudá druhová pestrost – většina umělých výsadeb jsou monokultury vysazené formou plantáže.
- Stálá potřeba dohledu kvalifikovaných odborníků. Trvalá dlouhodobá péče o výsadby, ochrana proti škůdcům apod.
- Dlouhá návratnost vložených investic.
